Vytisknout 

Ještě na jaře roku 1989 by asi byl člověk prorokující brzkou stavbu nového chrámu nazván bláznem, fantastou. A přesto hned příští rok svitla naděje.

Pouť ve zlatohorském farním kostele u příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie v srpnu 1989 dávala tušit, že víra v pohraničí žije, že Maria stále oslovuje svůj lid.

Už tehdy zazněla neohrožená kritika státních potratových praktik a šířila se samizdatová literatura, přibližující slavnou i tragickou historii nedalekého poutního místa.

V únoru 1990 byl ustaven přípravný výbor pro obnovu poutního místa Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor. 

22. dubna téhož roku Svatý otec Jan Pavel II. za nadšené účasti statisíců věřících posvětil na Velehradě základní kámen pro stavbu nové mariánské svatyně. Bylo rozhodnuto. Maria Hilf opět povstane.

 

Prostranství bylo vyčištěno a připraveno na první shromáždění věřících.Po srpnové poutní mši svaté ve farním chrámu následovala smírná křížová cesta na místo původního chrámu. Na kopec vystoupilo na 600 věřících. Spolu s otcem biskupem Josefem Hrdličkou děkovali za dar svobody a prosili, aby znovu ožila úcta k Bohorodičce, aby se v celé naší vlasti prohlubovala víra v jejího Syna. Tato pouť vyjadřovala veliké úsilí chránit klíčící životy.

Autorem emblému je Boleslav Doboš ze Zlatých Hor

 

Hora Boží dar nad Zlatými Horami se tak definitivně stala místem modliteb k Panně Marii Pomocné za všechny nastávající matky a za ochranu nenarozených dětí.

Další měsíce probíhaly ve znamení horečné, nekonečně obětavé práce přípravného výboru pro stavbu chrámu. 

Definitivní souhlas s obnovou poutního místa udělilo olomoucké arcibiskupství v dubnu 1991 právnímu subjektu s názvem "Sdružení pro obnovu poutního místa P. Marie Pomocné u Zlatých Hor".

 

Zakládající výbor Sdružení:

Předseda - Václav Dvořák

Místopředseda - Ladislav Začal

Tajemník - Jiří Šnajdr

Pokladník - Nikodem Fiala

Členové - Ladislav Soukup, Oldřich Vala, Ing. Petr Dvořák, Radek Kontrik

Prvním a velmi nesnadným úkolem, které Sdružení muselo řešit, bylo zajistit dostatek financí na obnovu. Církev pomoci nemohla, ani stát obnovu nepřispěl. Nezbývalo než obracet se s mnoha prosbami na věřící u nás i v zahraničí. S pomocí prostých lidí se podařilo za pouhý rok získat více než dva miliony korun. Jistě, rozpočet nové stavby byl více než desetinásobný, ale budovatelé nepochybovali, že jim činem i modlitbou přispějí další dobří lidé. Stejně věřili, že jim svou mocnou přímluvou pomůže sama Matka Boží, Pomocnice, k jejíž oslavě bylo dílo určeno.

Výjimečně radostná a povzbuzující byla druhá poutní slavnost na Maria Hilf v sobotu dne 17. srpna 1991. Po více než 35 letech byla pod korunami stromů za účasti otce biskupa Hrdličky, sedmi kněží a několika set věřících znovu sloužena mše svatá. Současně se připomínalo stopadesáté výročí posvěcení původního kostela.

 


Další práce na obnově Maria Hilf jsou zachyceny v následujících bodech:

Sdružení pro obnovu poutního místa  bylo Ministerstvem vnitra ČR registrováno 21. května 1991.

Studii na obnovu poutního areálu vypracoval olomoucký architekt, předseda umělecké komise olomouckého arcibiskupství,  jáhen Mgr. Ing. Tomáš Černoušek. Projektovou dokumentaci vypracovali společně Ing. arch. Tomáš Černoušek a Ing. František Zajíček z Olomouce.

V říjnu 1991 rozhodlo zastupitelstvo města Zlatých Hor za velkého odporu zástupců KSČM o bezúplatném převodu pozemků poutního místa Maria Hilf na Sdružení pro jeho obnovu.

Dne 25. 6. 1992 vydal Městský úřad ve Zlatých Horách územní rozhodnutí a dne 22. 2. 1993 bylo vydáno stavební povolení na stavbu celého poutního areálu.

Základy nového chrámu - 1993

 

 

Vlastní stavební práce byly zahájeny v druhé polovině měsíce dubna 1993.

 

 

 

 

Hrubá stavba kostela - 1994

 

 

 

V roce 1994 byla provedena hrubá stavba kostela a byly vybudovány základy kláštera - poutního domu.

 

 

 

Stavba poutního domu - 1995

 

 

V září 1995 byla stavba kostela ukončena a byl postaven poutní dům 

 

 

 

 


Na obnově poutního místa se podílela celá řada firem i jednotlivců: 

Studii na obnovu poutního areálu vypracoval olomoucký architekt - předseda umělecké komise olomouckého arcibiskupství Ing. arch. Tomáš Černoušek, jáhen.

Projektovou dokumentaci vypracovali společně Ing. arch. Tomáš Černoušek a Ing. František Zajíček z Olomouce.

Stavbu poutního kostela se základy ambitů a hrubou stavbu kláštera - poutního domu prováděla stavební firma Ing. Josefa Kučerika z Jindřichova u Krnova.

Dokončení stavby poutního domu, stavbu ambitů spolu s vydlážděním prostoru mezi ambity po vstupní bránu prováděla stavební firma ZETOS z Velké Kraše.

4 zvony odlila zvonařská dílna Marie Tomášková - Dytrychová z Brodku u Přerova.

Mozaikový obraz Panny Marie a dvě umělecká okna s vitráží - Petr Hoplíček, Vitrail Servis ze Zábřehu.

Kovaná vstupní brána - Kovárna Jindřich Janků z Velké Kraše 

Venkovní obětní stůl s žulovou dlažbou a dlažba v kostele s obětním stolem - firma Slezský kámen z Jeseníku.

Pískovcové sloupy v ambitech - firma R. Jeřábek z Maletína.

Krytina z měděného plechu - firma J. Koryťák z Jeseníku.

Elektroinstalace NN - část - firma Doležal Jindřichov.

Elektroinstalace VN - firma Šmída Rapotín.

Obnova zničené křížové cesty a výstavba pomocného zařízení pro staveniště Vladimír Začal, Radek Kontrik a řada dobrovolných brigádníků z Jesenicka.

Výroba pískovcových sloupů v kostele - Ferdinand Kvasnica, Mikulovice.

Veškerá administrativní a investorská činnost byla prováděna zcela bezplatně členy Sdružení.

 


Dne 23. září 1995 poutní kostel posvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Při slavnostní mši svaté koncelebrovali: arcibiskup Giovanni Coppa, apoštolský nuncius, světící biskup Josef Hrdlička  z Olomouce,  polský biskup Alfons Nosol z Opole, německý rodák P. Adolf Schrenk z Weilersbachu a více než 30 dalších kněží. Slavnostní mše se zúčastnilo 12 000 poutníků ze Slezska, Moravy, Čech, Německa a Polska.

 

Kostel je zasvěcen P. Marii Pomocné a to právě v roce vydání encykliky "Evangelium vitae" Svatého otce Jana Pavla II. V roce 1996 byl dobudován a dne 17. srpna 1996 posvěcen klášter - poutní dům  za účasti světícího biskupa Josefa Hrdličky a asi 4 000 poutníků. 

Od 31. srpna 1996 se poutní místo stává součástí nové ostravsko-opavské diecéze.

Dne 16. srpna 1997 se konala pouť spojená s posvěcením ambitů, venkovního obětního stolu a čtyř zvonů. Poutní mši sv. slavil Mons. František Václav Lobkowicz, sídelní biskup ostravsko-opavský

10. května 1998  při tradiční pouti na Svátek matek požehnal mozaikový obraz Panny Marie Pomocné na čelní straně kostela biskupský vikář P. Jindřich Švorčík

 

8. prosince 1998 byla ustanovena Duchovní správa poutního místa Panny Marie Pomocné a 1.února 1999 byl jmenován rektorem kostela P. Stanislav Lekavý.

 

Koncem července 1999 byl veškerý hmotný i nehmotný majetek Sdružení v celkové hodnotě 28 750 000 Kč předán duchovní správě. Sdružení tak splnilo svůj úkol vystavět znovu poutní místo Panny Marie Pomocné. V následujícím měsíci Sdružení z vlastního rozhodnutí jako právní subjekt formálně zaniklo. Existuje však jako společenství, které se dále stará o poutní místo, zvláště se podílí na organizování hlavních poutí. Duchovní správa postupně dokončuje stavbu a další vnitřní i venkovní úpravy celého komplexu poutního místa. V roce 1999 byly postaveny opěrné zdi a schodiště, provedly se velké terénní úpravy. V roce 2000 se v terénních pracích pokračovalo: např. svahy byly osazeny okrasnými dřevinami, schodiště bylo opatřeno umělecky kovaným zábradlím. Před klášterem byla položena mozaiková dlažba a byly rozšířeny příjezdové cesty. V roce 2001 se  rozšířilo také parkoviště. Největší investicí byla úprava půdních prostor v poutním domě. Dále se uvedla do provozu čistička odpadních vod. Nejnáročnějším úkolem  v roce 2002 bude zpevnění svahu před ambity opěrnou zdí. Budou pokračovat  i terénní úpravy okolí svatyně. Údržba celého areálu poutního místa, zvláště přístupových cest v zimním a jarním období, vyžaduje značné úsilí a velké finanční náklady.

 

Jen štědrost  dárců z České republiky i ze zahraničí umožňuje veškeré stavby a úpravy.

Konto u ČS 3514404399 / 0800. Místo variabilního symbolu lze uvést ve zprávě pro příjemce jméno a adresu.