Vytisknout 

     Místní části města Zlatých Hor, Horní a Dolní Údolí, byly ještě v polovině 20. století samostatnými obcemi. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 se vesnice jen obtížně zalidňovaly a v současnosti v nich žijí převážně rekreanti. Historie zde byla spjata s hornictvím  a hamernictvím. Blízké doly na zlato, rudy barevných kovů a železa, kde se dobývalo už od 13. století, zaměstnávaly velkou část zdejšího obyvatelstva. Byla zde dokonce i mincovna vratislavských biskupů. Jinak se obyvatelstvo živilo dřevařstvím, přadláctvím a skromným zemědělstvím.

 

     Nejstarší dřevěná kaple v Horním Údolí stála na úbočí Příčné hory v místech pravděpodobné hornické vsi Erlitz. Okolo roku 1632 nechal biskup Karel Ferdinand Polský postavit pro horníky novou dřevěnou kapli u Hackelberské štoly, aby, jak praví kronika:"... tito mohli před vstupem do dolu vykonat své modlitby". První mši zde sloužil 28. 6. 1654 kněz Martin Berg ze Zlatých Hor.  Tato filiální kaple patřila pod zlatohorskou farní správu. Kaple zde sloužila až do počátku 19. století, kdy ji od biskupství koupil místní kovář Jan Laske. Ten zde pak zbudoval novou dřevěnou kapli sv. Anny, která za působení dvou poustevníků Ferdinanda Güttlera a Františka Ludwiga roku 1888 shořela. Poustevníci pak dali postavit novou zděnou kapli sv. Anny a v jejím okolí postupně přistavěli další kaple včetně hostince. Lokalita se stala vyhledávaným poutním a turistickým místem první poloviny 20. století. Po druhé svět. válce místo pustlo a v 50. letech pak byly opuštěné kaple zbourány. Zůstala jen zděná kaple sv. Anny, ze které je dnes jen zřícenina s obvodovým zdivem.

      Vlastní osada v údolí Zlatého potoka (Olešnice) dostala dřevěný kostel až v roce 1717, který stál v prostoru současného hřbitova. Ten sloužil až do 80. let 19. století, kdy bylo knězem Františkem Zillichem rozhodnuto postavit zděný kostel mimo hřbitov. Současný kostel je postaven v novogotickém slohu a je nejvýraznější dominantou obce. Svou kvalitní architekturou přesahuje rámec celého regionu. Základní kámen byl položen 25. 4. 1886 a je z blízké Příčné hory. Celá stavba je provedena z lomového kamene, ozdobné kamenické prvky jsou ze žuly ze Širokého Brodu. Plány vypracoval a stavbu řídil stavitel Karel Schwarzer z Javorníku. Oltáře a vybavení kostela zhotovila známá místní řezbářská dílna Raimunda Kutzera a jeho synů. Malbu stěn a obrazů provedli zlatohorští malíři Franz Templer a Emil Brendel. Varhany dodala firma Rieger z Krnova. 18. 10. 1888 byl kostel slavnostně vysvěcen zlatohorským farářem Karlem Neugebauerem a  zasvěcen sv. Janu Křtiteli.

     Před kostelem je také malý hřbitov s litinovými kříži. Na něm je pohřben i nejznámější rodák z Horního Údolí Bernhardt Kutzer (1794 - 1864), zakladatel  dlouholeté prosperující sochařské dílny. Litinový kříž na mramorovém podstavci  v horní části hřbitova je jeho dílem. U vstupu na hřbitov nalezneme sochu sv. Floriána, kterou vytesal pravděpodobně jeho syn Raimund. Obě díla jsou na seznamu kulturních památek.

     Po 2. sv. válce došlo k vysídlení původního německého obyvatelstva a tím i přetrhání staletých vazeb. Noví obyvytelé tady jen pozvolna zapouštěli kořeny. Protože velká část z nich byla řecké národnosti, tudíž i jiného vyznání, kostel byl využíván jen zřídka.

    Tato krásná stavba pak vlivem drsných klimatických podmínek, a především v důsledku naprostého zanedbání údržby, chátrala. Jak do objektu zatékala voda, došlo ke zničení vnitřních omítek a ke značnému poškození vzácného vnitřního mobiliáře. V roce 1992 byly sochy a obrazy svezeny do Zlatých Hor a kostel ponechán svému osudu.    

     Tradičními se zde staly poutě na svátek sv. Jana Křtitele - v nejbližší sobotu okolo 24. června - a na 1. svátek vánoční 25. prosince. Každý rok se také pořádá benefiční koncert, jehož výtěžek je věnován na opravy tohoto kostela. Hřbitov v Horním Údolí byl v roce 2014 úředně schválen jako veřejné pohřebiště.